"Beruško moje," Škytnul ve dveřích, když přišel domů, "brouček se ti vrátil." V ruce svíral kytku na usmířenou a vyrovnával s ní balanc.
"Co tu hulákáš," zahřmelo mu za zády. Leknutím uskočil, až porazil věšák. Schován mezi baloňákem a hubertusem nesměle špitnul:
"Podívej, kytička." Rukou ji k ní opatrně přisunoval jako potravu Šelmě.
Znechuceně si změřila nejprve jeho, pak kytku a zasyčela:
"Tomuhle ty říkáš kytička? Tomuhle koštěti? Že se nestydíš!" Nato rázně popadla z věšáku kabát.
"Tak abys věděl, teď se jdu povyrazit já." Praštila dveřma a on sebou na postel.
Prudká rána od sousedů ho vymrštila z postele. Pět hodin!
"Zaspal jsem," proletělo mu hlavou. Když se podíval na ženinu postel, strnul - byla prázdná, nedotčená,
"Ach můj bože," zalkal, "celou noc nebyla doma!"
Vyběhl na dvůr, vztekle vlítl do kurníku a vylil si zlost aspoň na slepicích.
"Ven, potvory líný. To by se vám líbilo válet se za bílýho dne na bidýlku," hulákal a šťouchal do nich hráběmi. Poděšeně kdákaly, protestovaly, ale nepovolil. Nemilosrdně je vyházel všechny ven a pospíchal do práce.
Ve vrátnici ho zadržel vrátný.
"Kampak, Toníku, kampak?" To bylo pro Toníkovu bolavou duši příliš a tak vztekle opáčil:
"Kam bych asi tak mohl jít? Na maškarní ... Už je Šest!"
Vrátný se rozchechtal, až se mu mroží knír třásl.
"Na maškarní nejdeš, to vidím. Spíš z maškarního, vid!"
Toník se na sebe podíval a polilo ho horko. Šaty celé pomačkané, samé peří, no hrůza podívat.
Vrátný si otřel uslzené oči a přátelsky ho poplácal po zádech.
"Běž domů, chlapče, běž se vyspat. Ono sice, člověče, je Šest - ale večer."
"Můj bože," zasténal Toník a hanbou by se nejraději propadl.
"Chudinky slepice! A ta ostuda!"
A taky byla. Doma i druhý den v práci.
PS: Hezké Velikonoce všem čtenářům přeje L.Č.