Indren

To se tak v životě přihodí věci, postěžoval si mě kamarád. Schválně si poslechni co se mi stalo: "Když jsem včera přišel domů, odpovědí na pozdrav mi byl jen rachot nádobí z kuchyně. Polekaně jsem nakoukl do dveří. Stalo se něco?“ Ženin pohled po mně přejel jako rašple a kastrol s roštěnkou bouchl o stůl. „Tak co je?“, zašilhal jsem po jídle na stole.

Vydáná v r. 2004 předmluva Fr.Nepilarchiv

„Kde jsi byl?“, zeptala se žena hlasem inkvizitora.

„Co kde jsem byl. Přece jsem ti říkal, že jdu dneska k dědovi a že...“

„Kecáš,“ přerušila mně žena. „Je dneska 10. ledna?“ Hlas nabýval na ráznosti.

„To je,“ horečně jsem přemýšlel kam míří.

„Kdo je ta ženská,“ vypálila z nebezpečné blízkosti.

„Jaká ženská? Co to meleš za nesmysly?“

„Podrazníku,“ opáčila žena štítivě a roštěnka putovala zpátky na sporák. „Tahle ženská!“

Tuhá kartička, psaná mou rukou, mlaskla o stůl. „Indren Blatenská, 10. ledna v 16 hodin.

Civěl jsem na papírek a marně se snažil vyburcovat svůj mozek k činnosti. Nic, naprostá tma. Připadal jsem si jako by mi žena držela u spánku kulovnici.

„Neznám žádnou Indren Blatenskou, sakra,“ praštil jsem vztekle do stolu. A vtom se to stalo.

Zády mi projela bolest a mozkem poznání. Sáhl jsem do kapsy a položil na stůl krabičku léků proti bolesti s nápisem Indren.

„Zapomněl jsem ti říci, že ulice, kde děda bydlí, se od minulého týdne jmenuje Blatenská. No a dneska, 10. ledna, jsem mu byl v lékárně pro Indren!“

Čekal jsem omluvu, objetí, ale nic takového. Spát jsem šel bez večeře a žena na mně nepromluvila. Prý kdoví jak to vlastně bylo... ukázka z Indiskrétnosti

Vyšlo na http://www.moda.cz/Kategorie/Ranni_kava/