Indiskrétnosti

13. 03. 2009 20:02:23
Jak vznikla moje prvotina? Články, které vyšly po různých časopisech, rozhlase a televizi- Bakalaří, jsem poskládala do knížky a bylo. Byla tištěna ještě postaru-knihtiskem(horkou sazbou), tiskárna už neexistuje, takže matriice se nedochovaly. Proto pár výtisků, které vlastním, opatruji jak oko v hlavě.

 

 


Kniha Indiskrétnosti vyšla v roce 1994
Ilustrace Zdeňka Burgetová

 

 

Slovo úvodem

Nic bych za to nedal, že se Libuše Čiháková - ve chvíli, kdy se nikdo nedívá - tajně mění v modřinku a v této podobě pak vymete kdejaký kout. Ale spíš tomu tak není, protože jako modřinka by mela příliš úzce vymezené území (tuším, že asi tak dvacet arů) a to by jí bylo málo, to by jí nestačilo. Nemluvě o tom. ze v této podobě by se nedostávala snadno do lidských příbytků. Takže je to spíš tak, že její osobní dědičný hřích dostal už při jejím narození podobu pozorných, ba hodně zvědavých očí, které bdí i když má zavřená víčka.

Za generace mých rodičů byl spisovatel či autor knížky někým, kdo se svými čtenáři pomyslně usedal na lavičku ve stínu lípy a vyprávěl jim, dokud slunce nezapadlo nebo dokud jim noc nedala sbohem.

Dnešní čtenáři jsou přemrštěně činní. Příběhy svých autorů nejsou s to klidně poslouchat ve stínu lípy. Vyslechnou je v pospěchu, přešlapujíce netrpělivě při náhodném setkání na rohu ulice, nebo sice vsedě, ale při jízdě autobusem či vlakem.

Libuše Čiháková respektuje tyto přeměny doby a píše své příběhy, vyprávěnky, povídky i zamyšlení jakoby na míru pro taková setkání na rohu ulice či při jízdě autobusem. Budu ovšem poetičtější a řeknu, že jsou to vyprávění na krátká setkání přítelkyň u studny. Jako by se ještě chodívalo s vědrem pro vodu, jako by tedy ještě nebyl vodovod.

Ačkoli je podobnější pravdě, že si na takovéto doby vůbec nepamatuje, zdá se mi, že jsem jí \i studny s tím vědrem vídal. Neboť se jí nevyhýbalo nic, co ostatním: radůstky ani bolístky, starosti ani potěšení, štěstí ani beznaděje.

Moje letitá zkušenost samozřejmě bere na vědomí, že ctižádostí každého autora je napsat něco, co ještě nikdo nenapsal a nepopsal. Něco, co nikdo jiný neprožil.

Táž zkušenost mě vsak naučila, že vlastně skoro všichni prožívají totéž: stejné radůstky i bolístky, starosti, štěstí a beznaděje. A když je u svého autora objeví, berou ho za svého. Stane se jejich.

Přeji Libuši Čihákové a její knížce, aby je tento osud potkával.

František Nepil

nepil.jpg

.......................................................................................................................................................................

Ukázka z knihy

Jak přijímat dárek

Na jedné z kazet s kouzelným povídáním spisovatele Františka Nepila je rada jak přijímat dárky. Každý sebemenší dárek prý musíme vzít s úctou do ruky, pomalu a láskyplně rozbalovat, přičemž se zanícením v očích říkat: „Copak to asi bude“, nebo „to už se nemohu dočkat co to bude“ a tak. Čím déle rozbalujeme, tím prý lépe. Když po rozbalení dárku objevíte něco co vůbec nepotřebujete, nebo přímo nesnášíte, tak to nemůžete ani mrknutím oka dát najevo. Kdepák! Natož něco říkat. Naopak! Musíme patřičně zdůraznovat a to opakovaně, že právě „tohle“ jsme tolik potřebovali a jásat a jásat a děkovat a děkovat.

Když jsem na první společné Vánoce dostala od manžela šaty ze silonu se skládanou sukní,. nejásala jsem. Nejásala jsem ani další Vánoce, když jsem dostala zelené krimplenové kalhoty a hnědý štípavý světr, Vzpomněla jsem si tehdy na maminku, která se, když jednou objevila pod stromečkem hříbek na látání ponožek a šňuru na prádlo, upřímně rozplakala. Rozplakala jsem se tedy taky.

Ze všeho nejhůř jsem se však zachovala, když mi, jako dárek, kočka přinesla myš. Živou! Jako smyslů zbavená jsem lítala po bytě a řvala, že kočka půjde z baráku, a to hned, nebo že ji, a to nejlépe taky hned, na místě zabiju. Dostalo se mi poučení, že přinesená myš je od kočky největší projevem vděčnosti a já že jsem hysterická Káča.

Proto dnes, když dnes najdu před dveřmi své ložnice výhřad myší, neječím. Zatnu zuby a místo těch chlupatých potvor se snažím vidět dárečky převázané zlatou stužkou. Dokonce, abych dokázala, že už jsem duchovně výš, donutím se kočku za přinesený „dárek“ i pochválit. Dál se asi těžko už dostanu. Zcela určitě totiž vím, že ty chlupaté potvory, před kterými musím neustále

 


Autor: Libuše Čiháková | pátek 13.3.2009 20:02 | karma článku: 10.59 | přečteno: 1665x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 30.31 | Přečteno: 620 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 303 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.80 | Přečteno: 532 | Diskuse
Počet článků 966 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1603
Locations of visitors to this page free counters Vydané knihy: Indiskrétnosti, Páchám dobro, Moje zvěř,já a ti druzí, k dostání v Nakladatelství Mezera (i v internetové podobě) a na adrese 3lipy@seznam.cz.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...