Moje zvěř, já a ti druzí: Přírodě blíž

Všechno to začalo, když k nám sousedka  přinesla  štěně. „Vemte si  ho,“ slzy jako hrachy dopadají na pejska. „Chtějí ho dát do Zverimexu.“ Před očima mi naskočil  obrázek  malého pejska v kleci. Bezděky jsem  popadla chundelaté klubíčko do náruče a mokrý růžový jazýček mi ihned  začal  olizovalo obličej.

poebal knihy „Prokristapána,“ zděsil se muž, když uviděl maltézáčka  v mé náruči. „Vždyť ani  nevíš, co takový pes obnáší!“ V ruce držel košík s  houbami a vypadal v  klobouku po dědečkovi  jako lesní skřet.  Pevně jsem  štěně  k sobě přitiskla.

„Vždycky jsem měl doma psa i  kočku,“ zasnil se muž, když se smířil se situací. „Pozor! Chce kočku! A ty  kočky nesnášíš!“, varoval mně vnitřní hlas.

„A taky psovi by bylo ve dvou veseleji,“ dodal.

V tu chvíli cit k němu  přehlušil všechna moje varování a já mu kotě slíbila. A tak k nám přibyla kočka.

Později, aby  nezůstala  bez mateřství zatrpklá, jsem jí dopřála  koťátka.  Kočka  zatrpklá nezůstala,  zato muž, po pěti koťatech, která jsme nemohli nikde udat,  ano.

Navíc, když chtěl koťata utopit, jsem hystericky řvala, že  jedině  přes mou mrtvolu! A tak jsem do toho spadla  jako hruška  na ježka. Šest  koček a  pes!

Těžko si kdo umí   představit tu  trnitou cestu, po které jsme  museli projít, abychom soužití se zvířaty přestáli bez úhony na zdraví.

Vedla z městského bytu, s nablýskaným nábytkem  a parketami, koberci, závěsy a  záclonami  až na zem, damaškovým  ložním prádlem, ubrusy a  dečkami do venkovské chalupy s holými  okny a  dlažbou,  nábytkem  vyzdobeným   kočičími  drápky a kanafasem s otisky zablácených tlapiček. Od stolování  na cibuláku po společný stůl s kočkami, které si vytrvale pacičkami  přitahují   naši   ruku se soustem   ke své tlamičce.

Herec Jiří Sovák si v jedné ze svých knížek postěžoval,  že mu kočky, které milovala jeho žena Anička, prožíraly majetek. Souhlasím.

Mně prožraly nový zimník,  jarník,  cizokrajnou dovolenou  a   momentálně mně  prožírají kosmetické vylepšení  zevnějšku.

Při pohledu do zrcadla se utěšuji, že mám i  duši, která snad, oproti zevnějšku,  je  na tom o něco líp.

Pokud se Vám tento článek libil (nebo i některy z mých předchozích), můžete mne podpořit v anketě, za což vám milí čtenáři děkuji (zde "ankete")