Vždycky jsem na rozpacích když je vidím. Kytky mám ráda. Jenže nejsem z těch, které na dovolené vzdychají

„...kdyby si tak alespoň na chvíli mohly zabořit ruce do hlíny...“, nebo „...že by plely až by brečely...“

Já se bez toho klidně obejdu do smrti. A taky bez plevele a konvic na zaléváni.

Za prvé si pletu plevel s ušlechtilou rostlinou a za druhé si nehodlám nechat nacpat do hlavy, že kytky potřebují vodu „odstátou“ a ne skotské střiky přímo z hadice vodovodu.

A taky nestojím o to, abych byla kvůli kytkám celé léto uvázaná doma jako pes u boudy.

Mezitím co takhle uvažuji, odhrnuji z bledulí staré listí, krokusům rovnám lístky, k tulipánům přihrnuji zeminu, okopávám rašící kapradí.

Na muže se semínky a truhlíky v ruce zaječím, ať letos zapomene na nějaké nové sazeničky a že to tentokrát myslím opravdu vážně! Jenže neříkala jsem tohle už loni? A také předloni, předpředloni...?

více na www.3lipy.wz.cz

napsáno pro

http://www.moda.cz/
http://www.moda.sk/