Nepřirovnávejte Čunka k Řápkové!

„Dělnická strana  zjemňuje svůj projev až na úroveň toho, co si beztrestně dovolí Řápková, Čunek a spol", říká  Jan Černý z organizace Člověk v tísni.

zdroj foto iDNES

Nesouhlasím! Vzorem pro Dělnickou stranu jak se beztrestně zviditelnit a dojít do vysoké politiky je možná paní Ivana Řápková, ale rozhodně ne  Jiří Čunek 

Toho nejspíš ani nenapadlo, že přestěhováním Romů a zbouráním vybydleného domu ve Vsetíně se stane populárním. Vzpomínám na ten šot v televizním zpravodajství.

Jako starosta města tehdy vysvětloval (tedy spíše obhajoval před senzacechtivou novinářkou svůj krok) proč musel Romy přestěhovat.

Zcela prostě se jí snažil vysvětlit, že tak jako se chirurg snaží odstranit vřed, aby tělo mohlo žít, musel on zlikvidovat  „bortící se dům (vřed)“ ve městě. Takže pozor! Čunek zlikvidoval dům, ne Romy!

Vlna nečekaného nadšení, že se konečně našel někdo kdo se nebál do toho vosího hnízda píchnout, se vzedmula tak prudce, že ho vynesla až do nejvyšší politiky. Byl z toho viditelně v šoku, tak jako národ.

A když potom podal návrh přidělovat sociální dávky jen těm Romům, kteří řádně posílají svoje děti do škol, sami se ve večerních kursech vzdělávají  a pracují alespoň na veřejně prospěšných pracích, propukla  naplno další vlna nadšení. To, co Jiří Čunek udělal, byla forma snahy pomoci Romům a národ se s ní ztotožnil.

Co však nebylo a není pro slušné lidi přijatelné, je vymáhání dluhů pomoci soukromého  exekutora, jak to začala praktikovat primátorka Chomutova, přestože mohla využít „institut zvláštního příjemce“, který by Romy stál jen o penále více.

Řápkové totiž, na rozdíl od  Čunka, nešlo o pomoc Romům. Té šlo o vlastní zviditelnění tímto populistickým gestem. Jinak by ji přece nemohlo být jedno, že rodina, která dlužila do městské pokladny pár stovek,  musela zaplatit tisíce do kapes soukromého exekutora.

A když potom v  rozhovoru pro iDNES  http://ona.idnes.cz/rada-zamirim-jeste-vys-tvrdi-chomutovska-primatorka-rapkova-pt1-/ona_ony.asp?c=A090326_142052_ona_ony_jup
na otázku: Kdybyste si mohla vybrat souseda a musela volit mezi někým takzvaně „nepřizpůsobivým“ a extremistou z Dělnické strany, koho byste si vybrala,  odpověděla:

„Těžké dilema. Ale uvažovala bych takto: o nepřizpůsobivém vím, že bude dělat rámus, že život vedle něj bude nežitelný, že se budu bát vyjít z bytu. Bude to dělat ten z Dělnické strany? Bude mě nějak vykořisťovat, bude ubližovat mně nebo mým dětem?“

Máte pravdu, paní  Ivano Řápková, momentálně extrémista vám ani vašim dětem neublíží. Dokonce se budete moci  i dobře vyspat.

Ale pokud budou extrémistům fandit další a další „politici“, co bude za pár let?

A co bude s jinými matkami a jejich dětmi? Zkuste se na to zeptat těch z „nečisté rasy“, kterým nacisti zlikvidovali celé rodiny.

Těch, kteří tu nacistickou hrůzu přežili.

Nedivila bych se, kdyby vás a vám podobné poslali místo odpovědi přinejmenším do háje. Nejlepší by ovšem bylo nepřipustit, abyste k politice třeba jen přičichli!