Jak to mluvíš s maminkou?

Od starého vola učí se orat mladší.“ IUVENALIS Stejně to chodí mezi lidmi...

kresba Marcela Weissová

Čekám na známou u schodů školní chodby. Rozmlouvá s učitelkou za přítomnosti dospívajícího syna.

„Jak to mluvíš s maminkou?“, dolehne ke mně kantorčin zvýšený hlas. 

„Dyť sem nic neřek,“ zamumlá kluk. „Jen že mě pořád honí do práce a do učení a sama nic nedělá...“

„Promiňte, prosím,“ stoupla si zahanbená matka před syna. „Neví co říká. Nechápe co je to nemoc.“

„Ale táta to chápe!" odstrčil syn matku. "Stejně od nás odešel jen proto, že jsi pořád brečela, že chodí do hospody a dělá dluhy! A přitom správný chlap musí chodit do hospody...!“

„Poslyš,“ učitelka vzala chlapce za ramena. „Na to, co má správný chlap dělat a co ne, přijdeš jednou sám. Ale vědět, že s maminkou se mluví slušně, bys měl vědět už teď! Kdo chodí do práce, abys měl všechno co potřebuješ?“, vzala chlapce za bradu. „Kdo na tebe pere, zašívá, vaří, uklízí?“

Jejich pohledy se střetly. Dětský ustrašený, smíšený s cynismem, učitelčin přísný, chápající ale bezmocný. Musela dát v tu chvíli matce zapravdu, že tenhle kluk opravdu za nic nemůže. Že ten, který by tu měl stát na pranýři místo něho, ani neví do které třídy jeho syn chodí.

„Víš chlapče,“ pohladila ježatou čupřinu. „Správný muž se k ženě chová vždy slušně. A ty přece chceš být správný mužský, ne?“

Kluk zrudl a podal učitelce ruku. Dívala se za nimi když odcházeli. Matka zlomená životem, on předčasně dospěl, kráčeli vstříc syrovému světu.

Více na www.3lipy.wz.cz